Yorkšírský teriér
Historie vzniku plemene
Yorkšírský
teriér pochází z Anglie, kde bylo roku
1886 toto plemeno poprvé zapsáno do
plemenné knihy Kennel Clubu. Kennel Club je
vrcholný svaz anglického spolku psích
plemen. Toto plemeno vzniklo již podstatně dříve, než bylo
oficiálně zaregistrováno.
Poddaní v téměř celé Anglii měli po
dlouhá léta zakázáno lovit.
Tyto zákony sahají až do 11. století.
Aby se předešlo porušování
tohoto zákazu, směli poddaní chovat jen velmi
malé psy, kteří se podle
všeobecného mínění nehodili
k lovu. Královští hajní na
to dohlíželi velmi přísně a psy, které
cestou potkávali, podrobovali
velikostnímu testu. Při tomto testu měli psi
projít obručí o průměru asi 18 cm. Jestliže
obručí prošli, byli dostatečně malí,
aby si je směli jejich majitelé ponechat.
Psi poddaných byli používáni
především k lovu krys a
myší. Avšak kromě toho obohacovali
svým chudým pánům
jídelníček tím, že tu a tam ukořistili
králíka nebo jinou zvěřinu, přestože to bylo
zakázáno.
A tak byli postupem času chováni malí,
robustní teriéři, kteří neodporovali
zákonům, a přesto sloužili svým pánům
jako lovečtí psi.
Plemenný standard
Všeobecná charakteristika. Živý,
inteligentní, odvážný a
vyrovnaný trpasličí teriér.
Má dlouhou srst, pěšinka se táhne od
nosu až ke špičce ocasu. Vzpřímené
držení těla vyjadřuje důležitost. Tělesné kontury
by měly naznačovat silné tělo s
náležitými proporcemi.
Hmotnost. Až 3,1 kg. Ideální je hmotnost od 1800
do 2800 g. Yorkšírský
teriér, který bude sloužit chovu, by neměl
vážit méně než 2000g.
Výška není ve standardu uvedena,
avšak 20 až 24 cm v kohoutku odpovídá
ideální váze.
Hlava. Poměrně malá a plochá a ne
příliš kulatá. Čelo (= stop)
nesmí být příliš
výrazné. Hlava nesmí svým
tvarem připomínat jablko. Středně velké
tmavé oči by měly mít ostražitý a
inteligentní výraz. Nesmějí
být vypoulené. Zuby mají
nůžkový skus, avšak je tolerován i
skus klešťový. Poměrně malé
uši ve tvaru "V" by měly svou velikostí
odpovídat celkové velikosti psa.
Překlopené či svěšené uši
nejsou povoleny.
Stavba těla. Pevná, krátká,
avšak ne čtvercová. Rovná linie hřbetu
je důležitá právě tak jako dobré
úhlení zadních končetin,
které ovlivňuje pohyb.
Ocas má být bohatě ochlupený a
nesený nad
linií hřbetu.
Srst u yorkšírských
teriérů je nejdůležitějším znakem
plemene.
V oblasti trupu by měla být srst středně dlouhá,
u starších psů se na
přehlídkách požaduje srst dlouhá až na
zem. Měla by být hustá, hladká a
lesklá, se stejnou strukturou jako
hedvábí, nikdy však
zvlněná. Velmi důležité je také
ohraničené zbarvení srsti - od temene až po
špičku ocasu má být srst ocelově
modrá, tzn. na slunci se musí lesknout do modra a
nesmí obsahovat nahnědlé nebo černé
chlupy. Srst na hlavě má zářivé
syté pálení (světle zlaté,
ne však červenozlaté!). Srst s
pálením by měla být u kořenů
tmavší než na konci. "Kštice" či
"šošolka" na hlavě je dlouhá, rovněž
se sytým pálením. O něco
tmavší je pálení na
ušních partiích a čenichu. V
žádném případě se nesmí
pálení táhnout dále po
šíji. Také nesmí obsahovat
tmavé nebo černé chlupy.
Stínové pálení by nemělo
sahat nad lokty, ani nad kolení klouby.
Podle standardu je zvlněná srst závažnou chybou.
Taková srst působí matně a je velmi často
nahnědlá. Vlnitá srst bývá
také nepřiměřeně bujná.